Po stopách hradů u Františkových Lázní a Chebu přes rezervaci SOOS

Další volný víkend a spousta možností, kam vyrazit. V týdnu mi u kamarádky na story vyskočily hezké fotky z Přírodní rezervace Soos, kterou jsem chtěl dříve navštívit. Zároveň to nahrávalo nedalekému bodu zájmu, hradu Starý Hrozňatov, po kterém již dlouho pokukuji. Cíl vybrán.

Ráno se mi kupodivu, i po včerejším pětipivu s kolegy, dobře vstávalo. Osvěžující sprcha, vzorově rychlé sbalení krosny, objednán Uber na hlávák a hurá obout nové Vivobarefoot  . A ejhle, nejsou. Zapomenuty u kamarádky, smůla. Musím to zvládnout v novozélandských Allbirds z příjemné merino vlny.

Trasa Velký luh > Skalná > Františkovy Lázně

Délka: 15,3 km | Náročnost: lehká | Čas: 7h (z toho 50 minut poločas fotbalu a dvě piva)

“To mi ta cesta pěkně začíná,” říkám si. Taxikář za celou dobu nezavřel pusu. Prý se vrátil po 14 letech z Afriky a marně čeká na léto. Je mu tu zima. Dělal poradenství pro španělského krále v Namibii. A taky prý odněkud spadl a je celý sešroubovaný. Tak hlavně ať mě ty je ruce a nohy v pořádku dopraví na nádraží.

Ve vlaku spouštím nové stránky pro kamaráda Davida, fanouška a sběratele Tullamore Dew. Dále anglickou verzi stránek pro klienta zabývajicího se zpracováním textilního odpadu - Antpetr.cz a ladím novou verzi eshopu pro šikovnou módní návrhářku Janu Mikešovou.

Cheb

Vylézám před nádraží a přichází za mnou starší paní. “Mladý pán, neměl byste korunku?” “Prosim?” odpovídám. Paní: “Haben Sie bitte ein geld oder eine cigarette?” Já: “Nein.”

Mám hodinku čas, jdu na průzkum města. Potkávám pár pochybných individuí, socialistické stavby, ale jak se blížím do centra, překvapují mě krásné staré domy a vily. Centrum je též moderně upraveno v kombinaci s opravenými historickými budovami. Pěkné, pěkné.

Vidim nápis "Antik". Ajaj, moje slabost. Vcházím dovnitř a zpovídám pohodového majitele. Nemá nic, co by mě zajujalo. Těsně před odchodem pokládám dotaz, zda má staré bankovky. Otevírá album, listuji a nacházím starou pětitisícovku z roku 1945. Přemýšlím, z čeho večer zaplatím ubytování.

Mířím zpět na vlak. Na peróně něco hlučí, stará parní lokomotiva. Právě odjíždí, ale stíhám si pořídit ještě pár snímků. Vysedám v dědince Velký luh. Je na čase vyrazit do přírody.

Kráčím si to hezkým lesem, zdraví mě veverka a zastavuji se u cesty. Ukázkovej pravák s nohou jako pěst. A hele, další. a další. Celá famílie. K tomu spousta kozáků. Tenhle kousek lesa vypadá jako kulisy pro dalšího Mrazíka.

O pár km dál přicházím k velké hezká farmě. Kravky, kozy, ovce, skleníky. Na ceduli čtu ”Prodej organických potravin, jsi u nás vítán, přijď, farma Dvanáct kmenů”. No nedalo mi to a kouknul jsem do telefonu. Někteří členové této sekty prý vychovávají děti rákoskou. Já čerstvě oholen. Raději pokračuji, než si mě spletou s neposlušným žákem.

Na konci lesa slyším hlasy, pokřiky, létají sprostá slova. “To musí být zapas vesnického fotbalu!” říkám si. Kdy já byl naposledy koukat.. Měním trasu, jde se na pivo a trochu kultury.

Hraje domácí FK Skalná proti FK Merklín. Zasedám za stavu 1:1 mezi místní fanoušky. Vedle mě dcera nejstaršího hráče, za mnou její babička, děda, strejda,.. Pomáhám s fanděním, spokojeně dopíjím pivo, gratuluji osazenstvu k vedoucímu gólu a vyrážím na cestu.

Ve vesnici je obdivuhodně opravený hrad Vildštejn. Prohlížím si fotografie z rekonstrukce. Na jedné je pán, co tento krásný komplex dokázal opravit se svojí dcerou. Dceru opodál potkávám za výčepem. Zpovídám ji a říkám, že je můj sen dokázat něco takového, zrekonstruovat hrad. Přísně se na mě podívá a říká: “To ať tě ani nenapadne!”. Člověk prý přijde o veškeré volno.

Národní přírodní rezervace SOOS

Po červené pokračuji do Národní přírodní rezervace SOOS. Míjím muzeum jednokolejky a podel stále funkční trati pokračuji až k zajímavé krajině.

Naskakuji do couráku směr Třebeň a narážím na známou paní průvodčí. Preventivně mi hlásí zastávku na znamení, abych nezapomněl na tlačítko a vystoupit.

Františkovy lázně

Nechtěl jsem si cestu příliš zkracovat. Popojíždím vlakem do Tršnice a odtud pěkně po svých do dnešního cíle, Františkových Lázní. Potkávám pramen Žofie, následuje Natálie. Nedaleko slyším výstřely a řev. Sedám na lavičku k rybníku a odhaluji původ rán. Na protějším břehu v rákosí sportovní střelci. Pálí po kačenách a nutí psi do vody ke stopování. Kéž bych uměl ty kačeny vyzbrojit k protiútoku, to by byla teprve sranda.

Unavený mířím upravenými parky k hotelu. Teď přijde pasáž, která se na baťůžkáře moc nehodí. Mezonetový pokoj se 2 manželským postelemi. V ceně bazén, sauna, solná jeskyně a snídaňový bufet. Vše za fajn cenu. Je vidět, že krize zasáhla i tady.

Mám hlad jako vlk. Vyrážím do doporučené rybárny a sedám ke stolu. O chvíli později koukám na zeď vedle sebe, kde rozpoznávám podpis Václava a Dagmar Havlových. To potěší. Naopak mě nepotěšilo, že jsem celou radostí z jídla prošvihl zavíračku sauny a bazénu v hotelu.

Trasa Františkovy Lázně > Starý Hrozňatov > Cheb

Délka: 20 km | Náročnost: lehká | Čas: 5,5h (s obědem a obhlídkou zámku)

Dopřávám si spánku tak akorát, abych stihl snídani, oblíbený začátek dne. Nakládám si míchaná vajíčka, zeleninu a jako dezert meloun. Snažím se nepřejídat, po snídani mám v plánu pár temp v bazéně. Probírací rozplavba a rychle sbalit. 30 minut po check outu se objevuji v hotelovém lobby. Plním lahve minerálkou z hotelového pramene, sympaťanda na recepci potvrzuje, že můžu vypít větší množství a vyrážím na výlet.

Toulám se městečkem, obdivuji a fotím architekturu, obhlížím domy na prodej na realitních portálech a cestou kolem rezidence Zámeček chytám vlak zpět do Chebu. Paní výpravčí mě už z dálky zdraví. Od včerejška jsme se potkali třikrát. Jízdenku netřeba ukazovat.

Vycházím z města po červené dlouhou, nudnou cyklostezkou. A ejhle, hospůdka na mýtince. Zavřeno. Zahýbám do pohádkového lesa. Po pár kilometrech narážím na tunel. Vede ke smaragdovému zatopenému lomu s tábořištěm. Klidné místo ruší mladý motokrosař burácející okolo.

Došel jsem k cíli. Hrad Starý Hrozňatov neboli Kinsberg. Před 2 lety jsem ho zahlédl na prodej, za desítky mil., naposledy byl v nabídce realitky Chateau.cz za krásných 25 mil. Šetrná rekonstrukce exteriéru a kamenný plot kolem pozemku stály více.

Bavím se s pánem, který bydlí u hradu. Povídá mi, ať zajdu za Rudou naproti hospodě, správcuje objekt. V hospodě se “bohužel" dozvídám, že hrad již je prodaný. Vlastnili ho 2 majitelé z postsovětských států. Jeden prý zemřel a začali tahanice o nároky na majetek. Koupili ho Rusové. Z bývalé roty, která k hradu patří budou dělat ubytovnu pro 50 ukrajinců, kteří se poté vrhnou na dokončení rekonstrukce hradu. Objednávám Plzeň, pstruha a plánuji cestu zpět do Prahy.

Cesta zpět vede víceméně po asfaltu a na slunci. Svačím natrhaná jablka a švestky a nacházím spousty odpadků pohozených u lesa. Mám naději, že střihnu dřívější vlak, jede za 25 minut. Mapy ukazují dochozí vzdálenost 44 minut. Závodím s časem. Vlak má spoždění, ale i tak ho nestíhám. Nevadí, aspoň mám čas omrknout Chebský hrad. Zajímavá stavba.

Jsem unavený a hodila by se sprcha. Napadá mě spásná myšlenka. Mám testovací Multisport kartu. Hledám nejbližší fitko, na recepci slečně říkám, že nechci cvičit, jen se potřebuji umýt. Po pár minutách spokojeně odcházím na nádraží.