Severní Sumatra - Green and Blue Life projekt - část 1

Na Vánoce roku 2018 jsem se rozhodl místo hmotných dárků podpořit přírodu a koupit pro rodinu “kousek pralesa”. Projekt Blue and Green Life mě zaujal natolik, že jsem se vydal na Severní Sumatru jako dobrovolník. První část výletu je před námi.

Den 0 - Hurá na výlet

4 hodiny do odletu. Vyklidit pokoj, připravit pro Airbnb hosta, sbalit krosnu, přihodit věci pro komando, objednat taxi a stihnout letadlo. Nereálný časový limit, jako zázrakem jsem vše stihl. Využil jsem návštěvu salónku, nacpal do sebe pár chlebíčků, plechovičku Plzně a v klidu pokračoval.

Projekt Gren Life, který spadá pod nezávislou iniciativu Justice for Nature, se od roku 2009 zabývá ochranou deštného pralesa a ohrožených druhů zvířat v ekosystému Leuser na Sumatře. Na základě komunitního financování bez dotací a závislosti sponsorech projekt vykupuje části pralesa a vytváří rezervaci, ochrannou zónu, mezi NP Gunung Leuser a lidskou civilizací.

Den 1 - Přes Doha do Kuala Lumpur

V katarském Doha rychlý přestup. Nestihl jsem prozkoumat obchody s whisky :( Kuala Lumpur. Rozhodl jsem se přespat na půl cesty do centra, v městě Putrajaya. 5* hotel za cenu běžného ubytování u nás byl jasná volba pro načerpání sil. Útulný pokoj, vytoužená sprcha a rychle ven, než zapasne slunce.

Město Putrajaya bylo vybudováno jako nové sídlo státních úřadů. S výstavbou tohoto města s majestátními budovami se začalo teprve v roce 1995! O kousek dál se staví město Cyberjaya, které má svým vědeckým parkem konkurovat Silicon Valley v USA.

Prošel jsem se parkem na kopec s výhledem a pokračoval k řece vyfotit velikánskou mešitu, nad kterou lítaly blesky. Už v letadle mě hodně bolelo břicho a bolest neustupovala. Naštěstí jsem po cestě zpět do hotelu potkal trh s ovocem a zeleninou. Kombinace čerstvého kokosu, banánů a výborného melounu mě pomohla zpět do světa zdravého trávení.

Den 2 - Z Kuala Lumpur do Medan

6:45, sprcha, boží kontinentální snídaně se stoly plnými všemožných místních specialit a ovoce. V zápalu ochutnávání jsem zapomněl na čas. Do odletu 2 hodiny, na recepci mi objednávají Grab (místní konkurence UBER) a na stanici poblíž přesedám na vlak. Ten jede až za 22 minut. Začínám tušit průšvih. Super, hodina do odletu a jsem u check-in, kde je fronta dlouhá jak v Čechách před Jednotou. Brečím u přepážky, a tak posílají mě na prioritní odbavení, kde se dozvídám, že už mi batoh neodbaví. Smůla. Za 1800,- si kupuji letenku na další spoj. Tahle snídaně vyšla draho.

Jsem v Medanu. Na letišti mě čeká delegace kolegů dobrovolníků. Čeká nás 4-5h jízdy. Po cestě kupujeme SIM karty (8GB dat za 200 Kč) a o kousek dál přemlouvám bankomat. Mám 3 cestovatelské karty (ČSOB, RevolutCurve) pro výběr ve světě. Ani jedna nefunguje. Zachraňuje mě Monča, která má speciálně povoleno u AirBank výběry na Sumatře. Chytré. V půli trasy ještě kupujeme doporučený místní suvenýr, ručně vyráběné mačety. Za 60.000 rupii (95 Kč). Po desítkách kilometrů plantáží palmy olejné pauzujeme na poslední zastávku, stánek s kokosy u krásného údolí. Hrdě odmítám plastové a využívám své nerezové brčko.

Jsme na místě, na základně projektu zvané “Tygří dům”. Jdu čůrat. Těsně před výkonem slyším šplouchnutí. Do záchoda spadla pootevřeným okénkem myška. Piští o pomoc. Beru štětku, a když myšku tlustým střapatým koncem pošlu ke dnu, napravuji, štětku otáčím a po slabém konci už obratně vylézá. Živočich zachráněn!

Den 3 - Tygří dům

Někteří dobrovolníci ještě nedorazili, máme tedy den volna. Rozkoukáváme se a procházíme kolem. Ve vesničce opodál nakupujeme zásoby a koštujeme ovoce. Po cestě se koupeme ve vodopádu. První pijavice! Večer uleháme dříve. Prší a je dusno. Ráno nás čeká cesta do kempů v rezervaci.

Den 4 - Vzhůru do rezervace

Snidame rýžovou kaši s kakaem, mákem a... kdo si co nasype. V poledne se loučíme s osazenstvem a vyrážíme na prohlídku rezervace. Na začátku trasy procházíme kaučukovou plantáží, která se postupně mění v původní porost. Chvíli jdeme pralesem, ale většinu cesty se brodíme potokem, který krásně ochlazuje. Dvakrát zastavujeme na koupačku v tůňkách a počítáme, kdo má kolik pijavic. Krásné místo. Nejde popsat ten pocit, když se rochníte v čistém potoce, sledujete hustý vysoký porost a posloucháte orchestr tisíce živočichů kolem vás. Tady si uvědomíte, odkud člověk pochází. Co je pro něj opravdu přirozené.

Jsme u prvního stanoviště, Tábor “Dvojka”. Polovina výpravy zde zůstává a za týden proběhne výměna. Naše polovina jde dál. Po výstupu na kopec se ocitáme v divočejším táboře “Jednička”. Pro vodu, koupel i potřebu se schází k řece. Testuji, zda vynesu 2 barely s vodou. Dal jsem to, ale srdce potřebuje na chvíli odstavit. Večeříme tofu na tisíc způsobů a brambor. Výborné.

Den 5 - Pozdrav z deštného lesa

Příjemná noc, ale z rána začaly řádit malé štípavé mušky. Nešlo to vydržet, takže jsem se zabalil do trička a spal dál. Nečekané probuzení. Cítím štípnutí ve rtu, který mi pomalu začíná otékat. Po pár minutách vypadám jak pornoherečka po botoxu. Zobu Zyrtec, pomohlo. Ranní sprcha v potoce. Žínka, šampon v podobě heřmánkového mýdla a průzračná voda čištěna stovkou oblázků. Nic víc není třeba. Holky objevují v chatce za hlavou pavouka. Po čtvrt hodině, co do něj foukáme, rejpeme a mluvíme na něj, usuzujeme, že je mrtvý. Mezitím Monči ještěrka posrala spacák.

Přecházíme na oběd do druhého tábora, tentokrát dobrodružnější cestou po vrstevnici při hranici s národním parkem. Cesta skrze uklouzanou pěšinku širokou tak akorát na krok. Nebýt kořenů stromů, člověk by často sjel až do potoka po stráni. Začalo pršet překvapivě brzy (běžně v deštném lese prší přes noc). Přebíráme si zásoby na vaření a vyrážíme zpět do tábora. Za bouřky. Cesta utekla o dost rychleji. Hromy a blesky všude kolem. Dorazili jsme v pořádku. Večeříme, popíjíme čaj a povídáme. Zítra nás čeká pracovní den.

Den 6 - Chození po ohnivých uhlících

Vstávám před půl 8, loučíme se se dvěmi dobrovolníky. Pár, vyráží dále na Jávu za známými. Ranní koupačka, vynesení sudů s vodou a snídaně. Jdeme na dřevo. Taháme z lesa perfektně nařezané hranoly. Je neuvěřitelné, že to místní zvládají v sandálech a pouze motorovou pilou. Děláme řetěz a tvoříme hromadu u chatek. Koupačka a zasloužené jídlo.

Po obědě se v malé skupince vydáváme na menší okruh kolem opuštěné chaty, kde dříve pobýval kaučukář. Tady se poprvé setkávám s Dále kaučukovými plantážemi až k řece, která teče i kolem Tygřího domu. K večeři máme výborný zeleninový guláš a čerstvě upečený chleba. Bašta! Sundávám prádlo z věšáku a najednou cítím bolest. Pocit píchnutí od sršně kombinovaný s pálením rozžhavených uhlíků. Svítím čelovkou pod sebe. Stojím v roji ohnivých mravenců. Štěstí, že si kousnul jen jeden, jinak bych si poplakal.

Den 7 - Celodenní výlet

Vstávám brzi ráno a jdu si obléknout mýdlem navoněné věci. Trenýrky ok, ale když chci otočit tričko naruby, opět cítím bolest. Kouknu dovnitř. Včela. Snad ty pralesní nejsou smrtelně jedovaté. Snídani máme připravenu už v 7 ráno a oběd si balíme do batohů s sebou. Jdeme na celodenní výlet do rezervace.

Soukromá pralesní rezervace Green Life vznikla v roce 2009 na hranicích s NP Gunung Leuser na severní Sumatře v okrese Bohorok. V současné době má rozlohu 132 hektarů, které jsou střeženy hlídkou Green Patrol a jsou zde vystavěny tři pralesní tábory jako zázemí pro dobrovolníky a ostrahu. Rezervace vytváří ochrannou zónu mezi plantážemi a NP Gunung Leuser, čímž zamezujeme prostupu pytláků a ilegálních dřevorubců do národního parku.

Hezkou procházku zakončujeme návštěvou v kempu “Dvojce” a koupačkou. V dáli se opět ozvala bouřka, loučíme se a utíkáme zpět do našeho tábora. Čeká nás úžasné překvapení. Bábovka! Zahajujeme zasloužený odpočinek. Probouzím se tak akorát k večeři, dýňovo-bramborová kaši s čočkou a smaženým tempehem. Být vegan není vůbec špatné. Zítra nás čeká přesun a výměna táborů s druhou partou.

Den 8 - Výměna táborů

Probudil jsem se, těžce a pomalu se probíral. Studená koupel v řece a výborná rýžová kaše s ovocem k snídani mě postavily na nohy. Po snídani jsme se vrhnuli na nošení dřeva. Už jste zkusili posilovat ve skleníku? Nanosili jsme pěknou hromádku, která bude sloužit k rozšiřování kempu a opravám. Uklidili jsme a vyrazili do Dvojky. Cestu už máme zmáknutou, a tak jsme šli v poklidu, žádný stres. Tábor číslo dva se podobá tomu prázdninovému, dětskému. Rozprostírá se na mýtince a je tu i lepší dostupnost vody. 

Než jsme se rozloučili s druhou skupinou, členové komanda nás všechny vzali na asi půl hodinovou procházku k obřímu stromu. Nádhera. Po cestě jsme potkali obrněného želváka. Kdo chtěl, mohl ještě před spaním vyrazit na krátkou noční výpravu se Zbyňkem.

Ranger Zbyněk Hrábekčlen protipytláckého komanda na Sumatře

Zbyněk v roce 2015 poprvé vyrazil do sumaterského pralesa jako dobrovolník. Okamžitě se zamiloval do zdejší panenské přírody a věděl, že tohle je to správné místo, kde se dá žít a zároveň se učit od mistra přirozenosti - přírody. V Indonésii žije už přes 4 roky a neměnil by ani na vteřinu. Věří, že z pohledu běžného Evropana se vše může jevit jako nebezpečné a nepohodlné. Stojí si ale za tím, že nežijeme proto, abychom žili v pohodlí, bezpečí a mnohdy falešných jistotách, které slepě vedou k destrukci všeho živého. Celý příběh o Zbyňkovi si přečtěte na Facebooku Settlers

Viděli jsme spoustu různých pavouků, ještěrky, žabičky, malého kraba v říčce, ale větší zvířata zůstala před námi skryta. Vracím se s 5 pijavicemi a před spaním trávím 15 minut čištěním zakrvácených nohou. Ale co, je to příroda.

Den 9 - Pozor, někdo se dívá

Snídaně. Jako vždy rýžová kaše na sladko a do ní si sypeme různé ingredience. Goji, mák, kakao, rozinky, oříšky, palmový cukr (neplést s palmovým olejem) a na vrch čerstvý ananas. Spojil jsem příjemné s užitečným a vzal nádobí umýt při ranní koupačce. Čvachtám se v řece, když tu najednou rána praskajícího dřeva. Špeh prozrazen. Opičák neodhadl sílu větve a ta pod ním rupnula. Zvládl tak tak přeskočit na jinou, nádledoval dlouhatánský skok nade mnou z jednoho břehu na druhý, a pak už jsem jen pozoroval jak si to skáče dále do džungle. Krásné a chytré zvíře.

Makak obecný je široce rozšířen v celé jihovýchodní Asii. Ve volné přírodě se vyskytuje především v různých typech lesů. Nebojí se vody, dovede výtečně plavat a hledá v ní i část své potravy. Na ostrově Bali byl makak kdysi uctíván jako božstvo a lidé pro něj stavěli chrámy. V pralese můžete narazit na početné rodinky, ke kterým se, při tichém přiblížení, můžete dostat až na fotografickou vzdálenost.

Fotografie od Valentin Salja, Unsplash.

Dopoledne trávíme prací. Každý vyfasoval podivný nástroj a dostal instrukce, k čemu se používá. Já měl prvně místní verzi kosy, která se drží v ruce, krouží se ramenem a voalaaa, seče to. Poté jsem dostal jakýsi zakulacený rýč a dostal novou funkci “vydlabávač schodů”. 3 hodiny potu a dřiny, máme odmakáno. K obědu rýže, kokosová omáčka s kurkumou a dýně.

Tomáš, jeden z dobrovolníků, mě bere na síť. Skryté místo na jednom z okolních kopců, které poskytuje odpočine a šanci vidět opičáky, pokud je člověk potichu a v klidu. Nevýhodou je pak spousta dotěrných komárů. Odpolední klid a čekání na bouřku. Ta nepřichází. Hurá, večeře. Pikantní směs čočky, fazolí s rýží a chlebovými placičkami pomazanými česnekovým dipem. Skvělý. Uvidíme, jaká bude noc. 🙂

Pokračování příště..