Severní Sumatra - Green and Blue Life projekt - část 1
Na Vánoce roku 2018 jsem se rozhodl místo hmotných dárků podpořit přírodu a koupit pro rodinu “kousek pralesa”. Projekt Blue and Green Life mě zaujal natolik, že jsem se vydal na Severní Sumatru jako dobrovolník. První část výletu je před námi.
OBSAH
Den 0 - Hurá na výlet | Den 1 - Přes Doha do Kuala Lumpur | Den 2 - Z Kuala Lumpur do Medan | Den 3 - Tygří dům | Den 4 - Vzhůru do rezervace | Den 5 - Pozdrav z deštného lesa | Den 6 - Chození po ohnivých uhlících | Den 7 - Celodenní výlet | Den 8 - Výměna táborů | Den 9 - Pozor, někdo se dívá
Den 0 - Hurá na výlet
Projekt Gren Life, který spadá pod nezávislou iniciativu Justice for Nature, se od roku 2009 zabývá ochranou deštného pralesa a ohrožených druhů zvířat v ekosystému Leuser na Sumatře. Na základě komunitního financování bez dotací a závislosti sponsorech projekt vykupuje části pralesa a vytváří rezervaci, ochrannou zónu, mezi NP Gunung Leuser a lidskou civilizací.
Den 1 - Přes Doha do Kuala Lumpur
V katarském Doha rychlý přestup. Nestihl jsem prozkoumat obchody s whisky :( Kuala Lumpur. Rozhodl jsem se přespat na půl cesty do centra, v městě Putrajaya. 5* hotel za cenu běžného ubytování u nás byl jasná volba pro načerpání sil. Útulný pokoj, vytoužená sprcha a rychle ven, než zapasne slunce.
Prošel jsem se parkem na kopec s výhledem a pokračoval k řece vyfotit velikánskou mešitu, nad kterou lítaly blesky. Už v letadle mě hodně bolelo břicho a bolest neustupovala. Naštěstí jsem po cestě zpět do hotelu potkal trh s ovocem a zeleninou. Kombinace čerstvého kokosu, banánů a výborného melounu mě pomohla zpět do světa zdravého trávení.
Den 2 - Z Kuala Lumpur do Medan
6:45, sprcha, boží kontinentální snídaně se stoly plnými všemožných místních specialit a ovoce. V zápalu ochutnávání jsem zapomněl na čas. Do odletu 2 hodiny, na recepci mi objednávají Grab (místní konkurence UBER) a na stanici poblíž přesedám na vlak. Ten jede až za 22 minut. Začínám tušit průšvih. Super, hodina do odletu a jsem u check-in, kde je fronta dlouhá jak v Čechách před Jednotou. Brečím u přepážky, a tak posílají mě na prioritní odbavení, kde se dozvídám, že už mi batoh neodbaví. Smůla. Za 1800,- si kupuji letenku na další spoj. Tahle snídaně vyšla draho.
Jsem v Medanu. Na letišti mě čeká delegace kolegů dobrovolníků. Čeká nás 4-5h jízdy. Po cestě kupujeme SIM karty (8GB dat za 200 Kč) a o kousek dál přemlouvám bankomat. Mám 3 cestovatelské karty (ČSOB, Revolut a Curve) pro výběr ve světě. Ani jedna nefunguje. Zachraňuje mě Monča, která má speciálně povoleno u AirBank výběry na Sumatře. Chytré. V půli trasy ještě kupujeme doporučený místní suvenýr, ručně vyráběné mačety. Za 60.000 rupii (95 Kč). Po desítkách kilometrů plantáží palmy olejné pauzujeme na poslední zastávku, stánek s kokosy u krásného údolí. Hrdě odmítám plastové a využívám své nerezové brčko.
Jsme na místě, na základně projektu zvané “Tygří dům”. Jdu čůrat. Těsně před výkonem slyším šplouchnutí. Do záchoda spadla pootevřeným okénkem myška. Piští o pomoc. Beru štětku, a když myšku tlustým střapatým koncem pošlu ke dnu, napravuji, štětku otáčím a po slabém konci už obratně vylézá. Živočich zachráněn!
Den 3 - Tygří dům
Někteří dobrovolníci ještě nedorazili, máme tedy den volna. Rozkoukáváme se a procházíme kolem. Ve vesničce opodál nakupujeme zásoby a koštujeme ovoce. Po cestě se koupeme ve vodopádu. První pijavice! Večer uleháme dříve. Prší a je dusno. Ráno nás čeká cesta do kempů v rezervaci.
Den 4 - Vzhůru do rezervace
Snidame rýžovou kaši s kakaem, mákem a... kdo si co nasype. V poledne se loučíme s osazenstvem a vyrážíme na prohlídku rezervace. Na začátku trasy procházíme kaučukovou plantáží, která se postupně mění v původní porost. Chvíli jdeme pralesem, ale většinu cesty se brodíme potokem, který krásně ochlazuje. Dvakrát zastavujeme na koupačku v tůňkách a počítáme, kdo má kolik pijavic. Krásné místo. Nejde popsat ten pocit, když se rochníte v čistém potoce, sledujete hustý vysoký porost a posloucháte orchestr tisíce živočichů kolem vás. Tady si uvědomíte, odkud člověk pochází. Co je pro něj opravdu přirozené.
Jsme u prvního stanoviště, Tábor “Dvojka”. Polovina výpravy zde zůstává a za týden proběhne výměna. Naše polovina jde dál. Po výstupu na kopec se ocitáme v divočejším táboře “Jednička”. Pro vodu, koupel i potřebu se schází k řece. Testuji, zda vynesu 2 barely s vodou. Dal jsem to, ale srdce potřebuje na chvíli odstavit. Večeříme tofu na tisíc způsobů a brambor. Výborné.
Den 5 - Pozdrav z deštného lesa
Příjemná noc, ale z rána začaly řádit malé štípavé mušky. Nešlo to vydržet, takže jsem se zabalil do trička a spal dál. Nečekané probuzení. Cítím štípnutí ve rtu, který mi pomalu začíná otékat. Po pár minutách vypadám jak pornoherečka po botoxu. Zobu Zyrtec, pomohlo. Ranní sprcha v potoce. Žínka, šampon v podobě heřmánkového mýdla a průzračná voda čištěna stovkou oblázků. Nic víc není třeba. Holky objevují v chatce za hlavou pavouka. Po čtvrt hodině, co do něj foukáme, rejpeme a mluvíme na něj, usuzujeme, že je mrtvý. Mezitím Monči ještěrka posrala spacák.
Přecházíme na oběd do druhého tábora, tentokrát dobrodružnější cestou po vrstevnici při hranici s národním parkem. Cesta skrze uklouzanou pěšinku širokou tak akorát na krok. Nebýt kořenů stromů, člověk by často sjel až do potoka po stráni. Začalo pršet překvapivě brzy (běžně v deštném lese prší přes noc). Přebíráme si zásoby na vaření a vyrážíme zpět do tábora. Za bouřky. Cesta utekla o dost rychleji. Hromy a blesky všude kolem. Dorazili jsme v pořádku. Večeříme, popíjíme čaj a povídáme. Zítra nás čeká pracovní den.
Den 6 - Chození po ohnivých uhlících
Vstávám před půl 8, loučíme se se dvěmi dobrovolníky. Pár, vyráží dále na Jávu za známými. Ranní koupačka, vynesení sudů s vodou a snídaně. Jdeme na dřevo. Taháme z lesa perfektně nařezané hranoly. Je neuvěřitelné, že to místní zvládají v sandálech a pouze motorovou pilou. Děláme řetěz a tvoříme hromadu u chatek. Koupačka a zasloužené jídlo.
Po obědě se v malé skupince vydáváme na menší okruh kolem opuštěné chaty, kde dříve pobýval kaučukář. Tady se poprvé setkávám s Dále kaučukovými plantážemi až k řece, která teče i kolem Tygřího domu. K večeři máme výborný zeleninový guláš a čerstvě upečený chleba. Bašta! Sundávám prádlo z věšáku a najednou cítím bolest. Pocit píchnutí od sršně kombinovaný s pálením rozžhavených uhlíků. Svítím čelovkou pod sebe. Stojím v roji ohnivých mravenců. Štěstí, že si kousnul jen jeden, jinak bych si poplakal.
Den 7 - Celodenní výlet
Vstávám brzi ráno a jdu si obléknout mýdlem navoněné věci. Trenýrky ok, ale když chci otočit tričko naruby, opět cítím bolest. Kouknu dovnitř. Včela. Snad ty pralesní nejsou smrtelně jedovaté. Snídani máme připravenu už v 7 ráno a oběd si balíme do batohů s sebou. Jdeme na celodenní výlet do rezervace.
Soukromá pralesní rezervace Green Life vznikla v roce 2009 na hranicích s NP Gunung Leuser na severní Sumatře v okrese Bohorok. V současné době má rozlohu 132 hektarů, které jsou střeženy hlídkou Green Patrol a jsou zde vystavěny tři pralesní tábory jako zázemí pro dobrovolníky a ostrahu. Rezervace vytváří ochrannou zónu mezi plantážemi a NP Gunung Leuser, čímž zamezujeme prostupu pytláků a ilegálních dřevorubců do národního parku.
Hezkou procházku zakončujeme návštěvou v kempu “Dvojce” a koupačkou. V dáli se opět ozvala bouřka, loučíme se a utíkáme zpět do našeho tábora. Čeká nás úžasné překvapení. Bábovka! Zahajujeme zasloužený odpočinek. Probouzím se tak akorát k večeři, dýňovo-bramborová kaši s čočkou a smaženým tempehem. Být vegan není vůbec špatné. Zítra nás čeká přesun a výměna táborů s druhou partou.
Den 8 - Výměna táborů
Probudil jsem se, těžce a pomalu se probíral. Studená koupel v řece a výborná rýžová kaše s ovocem k snídani mě postavily na nohy. Po snídani jsme se vrhnuli na nošení dřeva. Už jste zkusili posilovat ve skleníku? Nanosili jsme pěknou hromádku, která bude sloužit k rozšiřování kempu a opravám. Uklidili jsme a vyrazili do Dvojky. Cestu už máme zmáknutou, a tak jsme šli v poklidu, žádný stres. Tábor číslo dva se podobá tomu prázdninovému, dětskému. Rozprostírá se na mýtince a je tu i lepší dostupnost vody.
Než jsme se rozloučili s druhou skupinou, členové komanda nás všechny vzali na asi půl hodinovou procházku k obřímu stromu. Nádhera. Po cestě jsme potkali obrněného želváka. Kdo chtěl, mohl ještě před spaním vyrazit na krátkou noční výpravu se Zbyňkem.
Ranger Zbyněk Hrábek - člen protipytláckého komanda na Sumatře
Zbyněk v roce 2015 poprvé vyrazil do sumaterského pralesa jako dobrovolník. Okamžitě se zamiloval do zdejší panenské přírody a věděl, že tohle je to správné místo, kde se dá žít a zároveň se učit od mistra přirozenosti - přírody. V Indonésii žije už přes 4 roky a neměnil by ani na vteřinu. Věří, že z pohledu běžného Evropana se vše může jevit jako nebezpečné a nepohodlné. Stojí si ale za tím, že nežijeme proto, abychom žili v pohodlí, bezpečí a mnohdy falešných jistotách, které slepě vedou k destrukci všeho živého. Celý příběh o Zbyňkovi si přečtěte na Facebooku Settlers
Viděli jsme spoustu různých pavouků, ještěrky, žabičky, malého kraba v říčce, ale větší zvířata zůstala před námi skryta. Vracím se s 5 pijavicemi a před spaním trávím 15 minut čištěním zakrvácených nohou. Ale co, je to příroda.
Den 9 - Pozor, někdo se dívá
Snídaně. Jako vždy rýžová kaše na sladko a do ní si sypeme různé ingredience. Goji, mák, kakao, rozinky, oříšky, palmový cukr (neplést s palmovým olejem) a na vrch čerstvý ananas. Spojil jsem příjemné s užitečným a vzal nádobí umýt při ranní koupačce. Čvachtám se v řece, když tu najednou rána praskajícího dřeva. Špeh prozrazen. Opičák neodhadl sílu větve a ta pod ním rupnula. Zvládl tak tak přeskočit na jinou, nádledoval dlouhatánský skok nade mnou z jednoho břehu na druhý, a pak už jsem jen pozoroval jak si to skáče dále do džungle. Krásné a chytré zvíře.
Makak obecný je široce rozšířen v celé jihovýchodní Asii. Ve volné přírodě se vyskytuje především v různých typech lesů. Nebojí se vody, dovede výtečně plavat a hledá v ní i část své potravy. Na ostrově Bali byl makak kdysi uctíván jako božstvo a lidé pro něj stavěli chrámy. V pralese můžete narazit na početné rodinky, ke kterým se, při tichém přiblížení, můžete dostat až na fotografickou vzdálenost.
Fotografie od Valentin Salja, Unsplash.
Dopoledne trávíme prací. Jeden po druhým fasujeme podivné nástroje a dostáváme instrukce, k čemu se používají. Já měl prvně místní verzi kosy, která se drží v ruce, krouží se ramenem a voalaaa, seče to. Poté si přebírám jakýsi zakulacený rýč a mám novou funkci “vydlabávač schodů”. 3 hodiny potu a dřiny, máme odmakáno. S radostí s debatami se vracíme na oběd - rýže, kokosová omáčka s kurkumou a dýní. Jaké já mám štěstí na kuchaře a kuchařky!
Tomáš, jeden z dobrovolníků, mě bere na síť. Skryté místo na jednom z okolních kopců, které poskytuje odpočine a šanci vidět opičáky, pokud je člověk potichu a v klidu. Nevýhodou je pak spousta dotěrných komárů. Odpolední klid a čekání na bouřku. Ta nepřichází. Hurá, večeře. Pikantní směs čočky, fazolí s rýží a chlebovými placičkami pomazanými česnekovým dipem. Skvělý. Uvidíme, jaká bude noc. 🙂
Pokračování příště..
