Šumava - Za pramenem Vltavy

 - toho času 1.9.2022 - 

Původní plán zaletět na prodloužený víkend do Chorvatska a navštívit "Meldíkovic"rodinu nevyšel, a tak jsme se při zkoumání cen letenek nakonec rozhodli pro výlet na Šumavu, kde předpověď ukazovala dokonalé počasí na toulání se po kopcích a lesích.

Ubytování v okolí výchozí destinace moc nezbývalo. Nakonec jsme zvolili dražší, ale hezky vypadající Hotel Kašperk. Bývalé zlatokopecké městečko Kašperské Hory leží ve výšce 758 m.n.m, má hezké historické centrum a oplývá krásným výhledem na strážní hrad Kašperk.

Zahodili jsme bagáž na pokoj a hladoví sestoupili o dvě patra níže na večeři. Od jídla jsme očekávali trochu více, ale zato jsme objevili nového pivního oblíbence, polotmavý ležák Klostermann.

Trasa Kašperské Hory > Kvilda

Délka: 18,8 km | Náročnost: střední | Čas: 6,5h (z toho 30 minut pauza na pivo, polévku a langoš)

Těšil jsem se na ranní rozplavbu a k mému štěstí byl bazén prázdný. Možná proto, že do sebe ostatní hosté cpali snídani. Pár tempíček, vyzkoušet všechny možné výření, bublinky a proudy, které bazén nabízel a hurá na snídani, ať na nás ještě něco zbude. Výběr je super i pro nemasojedy a potěšily nás i alternativní mléka do kafe.

Vyrážíme, tedy ještě vybrat peníze, kdo ví jestli v horách půjde platit kartou. Ptáme se pána u kiosku, kde tu mají bankomat. Ten se diví a ukazuje na zeď dva metry za námi: “Tady”. U dalšího stánku okukujeme staré knihy, prohlížíme krásně zpracovanou knihu Cesty k Šumavě a prohazujeme pár slov s prodejcem. “To je moje nová kniha, píšu místní paměti už dlouho let”. Těší nás, že máme před sebou autora. Krom moc pěkné knihy má za sebou Ondřej Fibich velikou a úctyhodnou historii a je znám mimo jiné souborem povídek o známém šumavském spisovateli Karlu Klostermannovi . Abychom využili kelímek Prales Dětem, míříme do místní pražírny Rósta Kafe. Jdeme najisto, jednou jsem tudy už procházel a pamatuji si dobroty, které tu mají. 

Konečně do přírody, směr Kvilda. Co by to bylo za trasu, kdyby se začátek dne neodehrál v duchu šlapání do kopce. Cestu nám ale zpříjemňují krásné louky a lesy. Za chladného slunného rána si dáváme pauzičku na polévku v Rezidenci Vogelsang, která byla postavena na základech bývalé sklářské vesničky. O pár minut a pár kroků dále se ozývá křik. Janča na cestě šlápla těsně vedle sršně a peláší jak postřelená srnka. Vylekal se tak pán i pes z přilehlého stavění a udiveně koukají, co se to děje. 

Ocitáme se na krásné louce, fotíme velikánské bedle, které se usídlily přesně uprostřed a kocháme se krásnými výhledy na Kašperské Hory a hrad Kašperk. Pauzu zakončujeme dohadováním se o tom, jak často by správně měl člověk za den kadit. 

Horská Kvilda

Zpět v malé civilizaci. U první chalupy nás překvapuje fešanda srnka. Asi 20 metrů od nás si v klidu žvýká a občas zvědavě vykukuje. Zato horská koza vedle mě (říkám tak Janči, protože se v přírodě pohybuje podobným krokem) si nakopla kopýtko o jediný kámen na cestě a sténá. Zastavujeme na sváču v Hotel Rankl. Bramboračka s hříbky z okolí byla tak dobrá, že si přidáváme ještě jednu porci. A ty lívance :) Z Horké Kvildy dále pokračujeme cestičkou mimo značenou trasu podél klidového území parku a je to nádhera. Člověk jako by se ocitl ve Skotsku.

Fotím si, k nelibosti partnerky, krásného křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi) a před cílovou destinací ještě odbočujeme k vyhlídce na rašeliniště Jezerní slať. Odtud je to už kousek do Kvildy, našeho dnešního cíle. Bohužel zde nějakého chytráka napadlo místo lesní cesty (příjemné pro turisty i zvěř) vyasfaltovat vedle silnice ještě cyklostezku a tak naše šlapky, šlapajíc po tvrdé zemi, dostávají ve Vivo barefootech zabrat. Ubytováváme se opět v posledním volném pokoji v Apartmány Faustin. K večeři rychlý smažák, jedno vychlazené a spát.

Trasa  Kvilda > Modrava

Délka: 13,9 km | Náročnost: lehká | Čas: 4,5h (s dvěma pauzami na svačinu a čůrání)

Oproti plánovaným 8:30 vstáváme ve třičtvrtě na devět. Hold čerstvý horský vzduch. Pan majitel 15 minut po check-out obchází netrpělivě apartmán, kde se ještě balí naše opožděné duo. Den začínáme výbornou snídaní v Kvildy.Café. Máme 30 minut. Rychle do sebe nasoukat výborný vege toust, dopít skvělý kafe, vystát frontu na rohlíky a koláček v pekárně na proti a honem na bus směr Bučina, státní hranice, abychom si trochu urychlili cestu.

Jdeme kousek po silnici už na německé straně a zabočujeme do lesa. Mýtinu střídá neobvyklá kamenitá cesta. Radujeme se, že jsme předběhli všechny výpravy, načež zjišťujeme, že jsme zapomněli zahnout a jdeme špatnou cestou zpátky do Německa. Vracíme se kousek zpět a stoupáme po kamenitých schodech kolem nejvyššího vrcholu druhého dne, Siebensteinkopf k pramenu Vltavy. Zde se dle očekávání shromažďuje více turistů, ale oproti Krkonoším je to tu příjemně prázdné. 

Pokračujeme po červené "Stezce Českem" směr Modrava. Pohledem na ex-kůrovcovou mýtinu vzpomínám na větu, kterou mi kdysi řekla místní rodačka: "Kůrovec není špatný pro lidi a pro přírodu, ale je špatný pro bussiness". Důkazem budiž mladé stromy, kde před pár lety byl jen polom, zaplnily. Další myšlenku a to "přemnoženost zvěře", kterou se ohání další skupina vydělávající na přírodě, raději zavrhám.

“Hele houba!” Slyším od Janči. Našla nádherného křemeňáka. Tím se na pár desítek minut měníme z turistů na houbaře a pár kousků na polévku si odnášíme. Zbytek necháváme přírodě. Pauza na odpočinkovém místě, povídáme si se starším párem o elektrokolech a odnášíme si fajn tipy. To jsme ještě nevěděli, že nás putování pěšky, přivede k jinému pohledu na věc. Jdeme několik kilometrů pěšinou, kde je na začástku i na konci cedule "zákaz kol" kvůli klidovému území. Těšíme se na klidnou cestu, ale 15 (asi krátkozrakých) cyklistů, z toho několik uřvaných důchodců, nám to kazí. 

Cílová destinace, Modrava. Dobíháme jen tak tak, aby slečna stihla odhodit zátěž, kterou nám příroda pravidleně přichystá. Pro poslední večer si vybíráme ubytování v Hotel Modrava, který nás příjemně překvapuje svou dobovou architekturou. Jen na pokoji nás nemile překvapují oddělené postele. Řešením je architektonická přestavba pokoje, na základě které vytváříme manželské lóže. O chvíli později spokojeně usedáme na 2 orosené v pivovaru Modrava a vzpomínáme na příhody z výletu.

P.S. Na zpáteční cestě do Prahy nám zbyla hodinka v Plzni, kterou jsme zužitkovali na rychlou sváču a neskutečně dobrou Plzeň v pivovarské restauraci Na Spilce. Doma si za odměnu dopřáváme k večeři výbornou houbovou polévku :)