Tasmánie - Neobyčejné setkání s Josef “Joe” Chromý
- toho času 15.3.2020 -
Při cestování po Novém Zélandu jsem se rozhodl vyrazit do Tasmánie, země tasmánského čerta, krásných národních parků a také domov jednoho neobyčejného člověka, Čecha, Josefa Chromého, který letos slaví devadesáté narozeniny.
V průběhu cesty po ostrově jsem se při rozhovoru s místními občas zmínil, zda pana Chromého znají. Odpovědí nějčastěji bylo něco ve smyslu: “Jasně, Joe je legenda!” Měli jsme v plánu Josef Chromy Wines, jedno z nejznámějších vinařství v Tasmánii, navštívit. Den předtím jsem do společnosti napsal zprávu, že bychom se rádi potkali s panem majitelem, poněvadž jsme z Čech a zajímá nás jeho příběh. To jsem ještě netušil, co zpráva způsobí.
Neobyčejný příběh
Josef "Joe" Chromý je rodák ze Žďáru nad Sázavou. V roce 1950 se vyučil řezníkem, ale byl skálopevně přesvědčen, že nechce vyrůstat ve vlasti postižené komunistickým režimem. V 19 letech naplánoval společně se dvěma kamarády útěk přes hranice. Josef byl jediný, kterému se podařilo uprchnout. Kamarádi takové štěstí neměli, jednoho postřelili, druhého chytili.
Bez peněz se postupně propracoval od zaměstnance továrny na azbest, vlastní krámek, až po největšího soukromého zaměstnavatele v Tasmánii. Joe zakotvil ve vinařské oblasti.
Vinařství
Parkujeme našeho “Standu” (obytný vůz) na příjezdové ploše vinařství. O zábradlí se opírá elegantně oblečený, starší pán. Než se stíháme zeptat, zda je pan Chromý, přibíhá za námi mladší muž, představuje nás a sděluje, že nám bude dělat překladatele. “Joe”, jak pana Chromého místní s oblibou oslovují, prodělal mozkovou příhodu, musel se znovu učit mluvit a má částečné problémy s výslovností. Chvíli posloucháme tlumočníka, ale po pár minutách již není třeba a zvládáme se domluvit napřímo. Eleganci vinařství narušuje snad jen naše nespolečenské outdoorové oblečení, ale zanedlouho zjišťujeme, že se na nás nikdo nedívá skrz prsty a bude o nás postaráno.
Joe nám vysvětluje, že se českým návštěvám věnuje půl hodinky, kvůli nabitému programu, ale protože pocházím z města, ve kterém vyrůstal, pověnuje se nám déle a ukáže nám své “království”.
Na etiketách lahví Vás na první pohled zaujmou známe prvky. Ve znaku vinařství se vyjímá český lev a u pojmenování edic vín narazíte na názvy "ŽĎÁR" či "PEPÍK". Sekty zdobí etiketa ve mě známém tvaru Zelené hory, památky UNESCO ve Žďáře nad Sázavou, kde Joe plánoval se svými kamarády emigraci z okupované země. V 19 letech.
Vstupujeme do Cellar Door - sklepa vinařství (sklep se v těchto končinách většinou skládá z recepce, degustační místnosti, prodejny a restaurace pod jednou střechou) a s potěšením přikyvujeme na nabídku ochutnávky vybraných vín. Dobrota.
K našemu příjemnému překvapení jsme na závěr degustace každý obdržel láhev na cestu.
Vinice
Joe nám ukazuje okolí restaurace se zahradami. Zastavujeme u místa "Joe's corner", kde má Joe svůj relaxační koutek - lavičku s krásným výhledem přes jezero na vinice. U vchodu do restaurace se nachází malý záhonek. Když vykvete, barvy květů vytvoří českou vlajku. Uprostřed je zasazena krásná lípa a na okraji umístěna plaketa s nápisem: “Strom svobody. Věnováno ke stému výročí nezávislosti Československa.”
“Následujte mě,” mává na nás Joe.
Vinice, to je moje. Na Novém Zélandu jsem strávil pár týdnů mezi řádky révy ve světoznámé vinařské oblasti Marlborough a vyzkoušel různé činnosti údržby. Vinařství Josef Chromy Wines obhospodařuje pozemek o velikosti 61 hektarů s odrůdami Pinot Noir (Rulandské modré), Chardonnay, Pinot Gris (Rulandské šedé), Riesling (Ryzlink) a Sauvignon Blan ve výšce mezi 81 a 170 m nad mořem.
Joe nám ukazuje rozdíly mezi jednotlivými odrůdami, ochutnává a spokojeně pokyvuje a vede nás k dlouhému lánu ostružin, kde do sebe chvilku ládujeme čerstvou dávku vitamínů.
Dobrodružný park Penny Royal
Nasedáme do auta a míříme do centra městečka Launceston. Joe nám ukazuje rozsáhlé pozemky rodinných domů, které dříve patřily jeho firmě. Lidé poznávají auto a s úsměvy zdraví známou personu v něm.
Přijíždíme ke komplexu, který jako by vypadl z filmu o pirátech. Hezké koloniální domky lemující umělé jezero s plachetnicí uprostřed. Park je obklopen skalami, ze kterých stéká vysoký vodopád a nad ním se line dlouhá dráha lanových mostů zakončena možností skoku z 20 m výšky nebo sjezdem zavěšen na laně. Tady se dá vyblbnout.
Scházíme do podzemí a nasedáme na loďku. Čeká nás “strašidelná plavba” s výkladem skutečného místního příběhu o uprchlém trestanci, pirátu Matthew Bradym.
Usedáme ke stolu v restauraci a do minuty přistává menu a láhev červeného. Joe nám vypráví o své rodině a doptává se na naši vlast. Máme se krásně. Po cestě se ještě zastavujeme v pivním baru za rohem, nechávám se zlákat degustací čokoládového piva.
O práci, bydlení a vzpomínkách
Další stanicí je krásná, přes 100 let stará vila, kde sídlí vedení společnosti. Takový malý Bílý dům. Prohlížíme si dobový interiér. Je víkend, ale pár kolegů je v práci a tak nám společně ukazují projekty, které připravují.
“Jedeme se podívat na můj malý byt," lišácky se Joe pousmál. Apartmán se nachází v nejvyšším podlaží hotelu, který Joe přestavěl ze staré nemocnice. Ze vstupní haly (s vinotékou o velikosti mé ložnice) jsme postupně procházeli několika pokoji, balkony se zahradami a se sklenkou Pinot Noir 2017 zakotvili v prostorném obývací pokoji s wellness. Joe nám ukazuje oblíbenou toaletu s 25 programy s vtipnou ukázkou funkcí. 😊
V pracovně okukujeme vystavené artefakty minulosti a zarámovaný učňovský diplom z roku 1950. Po stěnách poznávám obrázky různých míst z Vysočiny a také zajímavá medaile. Říkáme si, co asi tak znamená a při bližším zkoumání nám Joe povídá, že je jeden z mála lidí, kteří byli pozvání k večeři u jednoho stolu s britskou královnou Alžbětou II. Medaili za zásluhy obdržel osobně od jejího veličenstva.
Loučíme se a vyrážíme plni dojmů našim Standou dále na cestu.
Setkání s Josefem “Joe” Chromým v nás zanechalo hlubokou stopu. Poznali jsme člověka, který si na nás, přes veškeré své aktivity, udělal čas a potěšil nás gentlemanským přístupem a milými vtípky. S obrovským vlastenectvím v srdci nám vyprávěl o svém příběhu, co vše dokázal a vybudoval a na závěr, ve svém apartmánu, přes všechny ty cennosti, ukázal jeho největší bohatství - fotografii z mládí se svým nejlepším kamarádem z rodného města a země, ze které riskantně emigroval na druhý konec světa, ale na kterou nikdy nezapomněl. 💚
V den zveřejnění článku, slaví tento úctyhodný pán nádherných 90 let! Vše nej Joe!
